Systém TCS (kontrola trakce) patří k moderním mechanismům, které se ve vozech starají o vaši bezpečnost. K čemu přesně slouží a jak konkrétně funguje? Zkratka TCS označuje tzv. Traction Control System neboli česky systém kontroly trakce. TCS funguje na stejném principu jako jiné systémy obdobných funkcí, mezi které se řadí například ASR nebo DSC. Patří mezi prvky tzv. aktivní bezpečnosti a spolupracuje se systémem ABS. Zajišťuje tak primárně možnost řízení vozu při prudké akceleraci a s tím spojenou možnou ztrátu adheze pneumatik hnané nápravy s vozovkou. Brání tedy, velmi zjednodušeně řečeno, prokluzování kol a a navrací vozu stabilitu.
Kontrola probíhá elektronicky a může buď dočasně snížit výkon dodávaný do pohonného ústrojí, což se nejčastěji stane omezením přítoku paliva, případně začne brzdit kolo, které prokluzuje. Pokud kola kloužou při nízké rychlosti vozidla, systém začne aplikovat brzdnou sílu na tato kola. Řídicí jednotka systémů ABS/TCS vyšle signál do ovládacích ventilů pro zvýšení tlaku v příslušném brzdném okruhu. Tím se aktivuje brzdový třmen, což způsobí zpomalení kola. Při jízdě ve vysoké rychlosti systém aktivuje elektronický systém ovládání škrticí klapky. Dočasně se tím sníží točivý moment motoru a obnoví se přilnavost kola, které prokluzovalo. Většina systémů TCS používá řízené brzdění jednotlivých kol do rychlosti 80 km/h. Kontrolou trakce mohou kromě osobních automobilů být vybaveny rovněž motocykly.
Kdy má systém kontroly trakce význam a kdy ne
Systém kontroly trakce se tak účinně využívá zejména při jízdě na kluzkých površích. Ke ztrátě trakce běžně dochází na zasněžených nebo zledovatělých silnicích a za deštivého počasí. Nicméně existují samozřejmě i situace, kdy využití tohoto mechanismu úplně vhodné není. To je primárně při jízdě v terénu či hlubším sněhu, kdy je protočení kol naopak žádoucí. Dnes Traction Control System využívá široká škála výrobců automobilů, montuje se už do naprosté většiny moderních vozidel. Každé nové auto prodané ve státech Evropské unie jím už musí být povinně vybaveno. Krom kontroly trakce by měly nové modely již disponovat i elektronickou stabilizací. Běžně se s funkcí TCS tak můžete setkat například v automobilech značky Audi, Peugeot, Volkswagen, Fiat, Renault, a Seat.
Je také důležité uvést, že žádný asistent nenahrazuje adekvátní řidičskou zkušenost. Proto v praxi dochází občas k tomu, že někteří lidé i kontrolu trakce vypínají. Pro jízdu na sněhu by měl mít řidič v ideálním případě zkušenosti nasbírané z řidičských kurzů na polygonu či uzavřených tratí. Systém kontroly trakce se aktivuje zcela automaticky, po otočení klíče v zapalování. V základním nastavení vozu tedy bývá tedy zapnutý, ale je možné ho vypnout, a to stisknutím tlačítka. To najdete na přístrojové desce.
Jak vznikla technologie TCS
Vůbec první předchůdce této technologie se objevil v roce 1971 a nazýval se MaxTrac. Vytvořila ho americká automobilka Buick, která jej zabudovala do hned několika svých modelů – Riviera, Estate Wagon, Electra 225, Centurion a LeSabre. Šlo o jednoduše řešený systém řízený elektronicky. Byl určen k detekci prokluzujících kol a následné úpravě výkonu motoru. V roce 1979 přišla dále automobilka Cadillac s obdobným systémem, který byl nazvaný Traction Monitoring Systém (TMS) u modelu Eldorado.
Systém ASR, jak ho známe dnes, se v automobilech poprvé objevil v roce 1986. Nicméně kontrola trakce v novodobém pojetí se běžně začala v osobních automobilech používat až v 90. letech. Dnešní automobilky tak používají různé systémy, které se však od sebe v zásadě neliší. Vozidla koncernu Volkswagen tedy používají systém kontroly stabilizace označený jako ASR, kdežto u Citroënu C5 druhé generace je zavedeno označení Snow Motion.
TCS a jeho historie – použité zdroje:
Použité zdroje: aaaauto.cz/slovnik/39817/tcs.html, autolexicon.net/cs/articles/tcs-traction-control-system/