Za soumraku vám do cesty vbíhá chodec. V zatáčce stojí srnka. Na krajnici leží kolo bez světel. Tohle jsou situace, kdy dálková světla nestačí a řidičská reakce přijde pozdě. Systémy nočního vidění existují proto, aby vám daly pár sekund navíc – a ty sekundy mohou rozhodovat. Noční vidění není žádná novinka. Armády ho používají od druhé světové války – nejprve v podobě těžkých přístrojů na infračervené záření, později jako kompaktní dalekohledy pro vojáky a systémy pro tankisty. Civilní automobily se k této technologii dostaly až v 90. letech.
Průkopníkem byl Cadillac DeVille z roku 2000 – první sériové auto na světě vybavené systémem nočního vidění. GM ho vyvinul ve spolupráci s Raytheonem, jedním z největších amerických zbrojařů. Nebyla to náhoda: stejná firma dodávala infračervené systémy pro americkou armádu. Z bojového tanku Abrams rovnou do luxusního sedanu. V Evropě jej brzy přidal Mercedes-Benz (třída S, 2005), Lexus a BMW. Dnes najdete noční vidění u Audi, Mercedesu, BMW nebo Volva – stále spíše za příplatek u vyšší střední a prémiové třídy.
Jak to funguje? Teplo, které oči nevidí
Lidské oko vnímá světlo ve viditelném spektru. Ale teplo vyzařuje infračervené záření – a to okem viditelné není. Systémy nočního vidění v autech pracují právě s tímto zářením, a to dvěma různými způsoby:
- Pasivní systémy (FIR – Far Infrared) zachycují teplo, které samo vyzařuje každý objekt s teplotou vyšší než okolí. Člověk, zvíře, motor jiného auta – to vše svítí v infračerveném spektru jako maják. Kamera toto záření zachytí a přepočítá na obraz zobrazený na displeji nebo v head-up displeji. Nepotřebuje žádné přídavné osvětlení. Funguje na vzdálenosti až 300 metrů – tedy přibližně třikrát dál, než dosvítí dálková světla.
- Aktivní systémy (NIR – Near Infrared) fungují jinak: auto vysílá před sebe neviditelný infračervený paprsek, podobně jako dálkový ovladač od televize, jen mnohem silnější. Kamera pak snímá odraz tohoto paprsku od okolních objektů. Výsledný obraz vypadá podobně jako černobílá noční fotografie. Dosah je kratší než u pasivních systémů, ale obraz je ostřejší a detailnější.
Ve zkratce, pasivní systémy vidí dál a lépe detekují živé bytosti. Aktivní systémy zobrazují detailněji cestu a objekty v blízkém okolí. Prémiové vozy dnes často kombinují obojí. Žádná technologie však není dokonalá. Pasivní infračervené kamery mají problém s objekty, které mají podobnou teplotu jako okolí – například studený motor zaparkovaného auta v létě nebo zvíře s tělesnou teplotou blízkou okolnímu vzduchu za teplé noci. Déšť a mlha obraz zhoršují, i když méně než u klasických kamer. A pak je tu cena. Systém nočního vidění jako příplatkový balíček stojí v závislosti na značce 30 000 až 80 000 korun.
Co se stane, když systém něco uvidí?
Čísla mluví jasně. Přestože se v noci ujede přibližně čtvrtina všech kilometrů, odehraje se v noci zhruba polovina všech smrtelných nehod. Příčin je víc – únava, alkohol, horší reakce – ale klíčovou roli hraje viditelnost. Chodec v tmavém oblečení je za špatných světelných podmínek viditelný na vzdálenost 30 až 50 metrů. Při rychlosti 90 km/h potřebujete k zastavení přes 70 metrů. To je propast, kterou samotná světla nezaklenou. Systém nočního vidění s dosahem 200–300 metrů vám dá čas na reakci, který by jinak neexistoval.
Samotný obraz na displeji by nestačil. Řidič by musel neustále sledovat další obrazovku místo silnice – a to by bylo kontraproduktivní. Moderní systémy proto nečekají, až si nebezpečí všimnete sami. Jakmile kamera identifikuje chodce nebo zvíře v jízdní dráze, systém ho zvýrazní – buď ohraničením na displeji, nebo promítnutím výstrahy přímo do zorného pole řidiče přes head-up displej. Pokud jedete rychle a vzdálenost je kritická, přidají se zvukový signál a varování ve sdruženém přístrojovém štítku.
Nejpokročilejší systémy, například u BMW nebo Mercedesu, dokážou rozlišit chodce od zvířete. Chodci dostanou prioritu – systém je varuje jinak a dříve. Automatické brzdění na základě nočního vidění zatím standardem není, ale u některých modelů se začíná objevovat jako součást širšího balíčku nouzového brzdění.
Systémy nočního vidění jsou jednou z mála výbav, o kterých se bezpečnostní experti takřka nehádají – jejich přínos je měřitelný a jasný. Nejsou to zbytečné vychytávky pro technologické nadšence, ale praktický nástroj, který rozšiřuje to, co jako řidiči přirozeně vidíme. Pokud auto s nočním viděním budete řídit, pamatujte: systém vás pouze varuje, ale neřídí za vás! Pozornost a správná rychlost jsou stále na vás.
Noční vidění v autě – použité zdroje:
Použité zdroje: General Motors / Raytheon: Cadillac Night Vision System – press release (2000), NHTSA: Traffic Safety Facts – Nighttime Driving Statistics, Euro NCAP: Night Vision and Pedestrian Recognition Technology Review (2022), Bosch Mobility Solutions: Infrared Night Vision Systems a Besip.cz