Spousta řidičů má tempomat v autě roky a nikdy ho nezapnula. Jiní ho naopak používají téměř všude – i tam, kde to nedává smysl. Pojďme si vysvětlit, co tempomat vlastně dělá, odkud pochází a hlavně kdy se vám na silnici opravdu hodí. Klasický tempomat funguje jako automatická regulace plynu. Nastavíte požadovanou rychlost – například 130 km/h – a systém ji udržuje bez nutnosti držet nohu na pedálu. Využívá k tomu senzory rychlosti vozidla, které neustále vyhodnocují aktuální jízdu. Pokud auto začne v kopci zpomalovat, tempomat automaticky přidá plyn. Na rovině nebo při jízdě z kopce naopak výkon sníží. Tento proces probíhá neustále, takže rychlost zůstává stabilní. Při ztrátě trakce vstupuje do hry systém ASR, který omezuje prokluz kol, případně ESP, které zasahuje do stability celého vozidla.
Modernější vozy jsou vybaveny adaptivním tempomatem, které rozvíjí článek o ACC. Ten pomocí radaru nebo kamery sleduje vozidlo před vámi a automaticky upravuje rychlost tak, aby byl zachován bezpečný odstup. Pokud auto před vámi zpomalí, zpomalíte i vy. Jakmile se silnice uvolní, systém opět zrychlí na nastavenou hodnotu. Konstantní rychlost na dálnici může za vhodných podmínek pomoci snížit spotřebu paliva, protože eliminuje zbytečné zrychlování a zpomalování.
Jaká je historie tempomatu?
Za vynálezem tempomatu stojí poměrně kuriózní příběh. Ralph Teetor byl americký inženýr, který od dětství neviděl. Při jízdách se svým právníkem si všiml jedné věci – řidič při mluvení zpomaloval a při nadechnutí zase zrychloval. Neustálé kolísání rychlosti ho natolik iritovalo, že se rozhodl tento problém vyřešit. V roce 1950 si nechal patentovat zařízení, které dokázalo udržet konstantní rychlost bez zásahu řidiče. Nazval ho Speedostat. O osm let později ho společnost Chrysler uvedla do sériové výroby jako prémiovou výbavu. Ford a General Motors ji následovaly krátce poté. Do Evropy se tempomat dostal v 70. a 80. letech, nejprve do luxusních vozů. Dnes je běžnou součástí výbavy většiny nových aut.
Kdy tempomat používat – a kdy raději ne
Tempomat se nejlépe hodí na dálnice a dlouhé úseky silnic pro motorová vozidla, kde není nutné často brzdit nebo měnit rychlost. V takových podmínkách zvyšuje komfort jízdy a pomáhá udržet stabilní tempo.
Naopak ve městě, v hustém provozu nebo za zhoršených podmínek, jako je déšť, sníh nebo mlha, je lepší ho nepoužívat. Klasický tempomat nereaguje na situaci před vozidlem a i adaptivní systémy mají své limity – například při špatné viditelnosti nebo znečištěném radaru.
Základní ovládání: jak tempomat zapnout
Ovládání tempomatu se může lišit podle konkrétního vozu, princip je ale vždy podobný. Tlačítka bývají umístěna na volantu nebo na páce pod volantem a označena jako SET, RES, + a –. Stačí dosáhnout požadované rychlosti, stisknout tlačítko SET a uvolnit plynový pedál. Pokud chcete rychlost zvýšit, použijete tlačítko + nebo krátce přidáte plyn a znovu nastavíte hodnotu. Pro návrat k původní rychlosti slouží tlačítko RES.
Při předjíždění můžete normálně přidat plyn – tempomat se dočasně „odpojí“ a po uvolnění pedálu se vrátí k nastavené rychlosti. Brzdový pedál naopak tempomat vždy okamžitě deaktivuje.
Používání tempomatu není součástí základní zkoušky v autoškole, v praxi jde ale o užitečnou dovednost. Pokud s řízením začínáte, vyplatí se jeho funkci pochopit co nejdříve. A pokud už řidičák máte delší dobu, ale tempomat jste dosud nevyužili, ideální příležitostí je klidná jízda po dálnici. Stačí krátký úsek a rychle zjistíte, jak výrazně dokáže zpříjemnit cestování!
Tempomat: Jak ho používat, aby opravdu pomáhal – použité zdroje:
Použité zdroje: Ralph Teetor – US Patent No. 2519859 (1950), USPTO Patent Database, NHTSA: Advanced Driver Assistance Systems, Bosch Mobility Solutions: Adaptive Cruise Control, autofaltys.cz/klasicky-adaptivni-a-prediktivni-adaptivni-tempomat a auto.cz/adaptivni-tempomat-jak-funguje-a-jake-zname-druhy-104364